LEZEC  OBCHOD  DISKUSE  INZERCE  ANKETY  ODKAZY  PRŮVODCE  MAPY  FOTKY  VIDEO 

 jméno

 heslo 

 Registrace   |   Těžký místo vynech a lez dál.
Hledání cesty

Hledání na Lezci

 Metodika
 Trénink
 Oblasti
 Reportáže
Knihy
Kletterführer Elbtal
Ostravský křest knihy Navždy první
Nové průvodce světových oblastí na Lezci

Závody
Flash Boulder Cup - Junior (21.09)
3. kolo Slánské pohody (16.10)
Ruzyňská liga pro děti (16.11)

Žebříček
Cesty:
1.Konečný 12906
2.Ondra 11934
3.Vopat 11866
Bouldry:
1.Stráník 11650
2.Jungling 11050
3.Stráník 10925
Hory:
1.Zaoral 6003
2.Švihálek 5670
3.Nikita 5186

Výsledky
SP v boulderingu Wujiang (CHN) (04.05)
SP v boulderingu Chongqing (CHN) (27.04)
SP v boulderingu Moskva (13.04)

Deníčky
4714 lezců
770014 cest
Nové přelezy:
Instint Sa 7b+
Cuobo 7c
Kuiippel A 9
Osama Du S 9/9+
Epita 9
Omerta 8A+
Respekt 10-
Equipe Tri 10-
Lernpause 9-
Unt'n Ban 7C

Stěny
Bouldering za oponou - Měnín
Vertigo lezecké centrum - Bratislava
Hořice v Podkrkonoší - Hořice v Podkrkonoší

Prodejny
HUDYsport - Jihlava
Rock Point Ostrava Avion - Ostrava jih
Rock Point - Chodov - Praha 4

Kontakt
REDAKCE:
standalezec.cz
ŠÉFREDAKTOR:
jirkaslezec.cz
INZERCE:
standalezec.cz
IT:
hoplezec.cz

Welcome in Australia

Nenávidím zimu a sníh. Miluji lezení na vyhřáté skále. Proto se začínajícím podzimem vždy vyvstane otázka, kam zmizet. Nejlepší je Thajsko. Teplíčko a koupání. Bohužel nemohu sehnat žádného spolulezce.

Jihozápad USA – tam ne, v noci je tam hrozná zima.
Jižní Afrika – tam jsem ještě nebyl. Teploty přiměřené, spolulezci by se rovněž našli, ale z informací vyplývá, že lezení tam určitě nesplňuje mé představy.

Nakonec padlo slovo Austrálie. Ten kontinent jsem vždycky chtěl navštívit, ale zdálo se mi to příliš drahé. Při bližším zkoumání se ukazuje, že ceny letenek šly dolů, lezecké terény by tam měly být skvělé a spolulezec nadšený pro tuto destinaci se také našel. Takže je rozhodnuto.

Počátkem ledna přistáváme v Sydney. Počasí nějak neodpovídá informacím. Prší a je 18 stupňů. Následuje obvyklý scénář. Půjčovna aut, prokličkovat čtyřmilionovým městem, nakoupit v prvním marketu zásoby a vzhůru do hor.


NP Warrumbungles - věž Bredknife

foto by © P. Krupka




Kódl v Mr. Big- 19

foto by © P. Krupka



Austrálie je pro našince příliš velký kontinent, a proto jsme se rozhodli navštívit pouze jednu lezeckou lokalitu. Kamarádi tvrdili, že Grampiens a Arrapiles nejsou v australském létě kvůli čtyřiceti stupňovým teplotám vhodné, a tak jsme vybrali Modré hory. Protože nebylo možné sehnat přes internet jakéhokoliv horolezeckého průvodce a jediná informace je, že se tam nachází cca 3000 cest, jedeme v podstatě do neznáma.

V Katoombě, což je centrum lezeckých oblastí, kupujeme konečně průvodce a teprve na místě se začínáme orientovat.


Piersis Pass

foto by © P. Krupka



Bunny Bucket Budtres

foto by © P. Krupka


Modré hory jsou z mého pohledu naprosto atypické. V každých normálních horách jsou osídlena údolí a pusté vrcholy. Tady je to úplně obráceně. Naprosto nelogicky přes nejvyšší vrcholy pohoří vede tzv. western highway mající témě parametry dálnice a na ní jsou jako korálky navlečena městečka s domorodými názvy jako Katoomba, nebo poetickými jako Blackheath (černý vřes) či Mount Victoria. Tato silnice, vedoucí v nadmořské výšce cca 1000 m kopíruje původní trasu z počátku 19. století, kterou se podařilo prvním osadníkům z pobřežních nížin kolem Sydney prorazit přes hory do plání, které se pak na druhé straně Modrých hor táhnou v délce téměř 4000 km přes celou Austrálii k západnímu pobřeží. Je to v této části Modrých hor v podstatě jediná silnice z východu na západ. Několik set metrů až kilometrů od této silnice a městeček hory strmě spadají do údolí hlubokých kolem 600 metrů a okraje těchto údolí jsou lemovány pískovcovými útesy, které jsou někde vysoké jen 20 až 30 m, někde však i 350 – 400 m. Pohoří je tvořeno pískovcem, který ještě podrobně popíši, a na rozdíl od pískovcových oblastí USA nebo Evropy je protkáno velkým množstvím potoků a říček, které na své cestě do údolí vytvářejí obrovské množství vodopádů a kaskád. Údolí jsou porostlá neprostupnou buší. Z popisu situace vyplývá, že do nástupů cest se schází  shora, případně je pod nástup nutné slaňovat.


Stromové kapradiny

foto by © P. Krupka


Někdy to je velice příjemné, podobně jako ve francouzském Verdonu. Člověk přijede autem na vyhlídku, seběhne 5 minut dolů, slaní, půl dne leze a zase během 5 minut odejde k autu. Většinou to však reprezentuje hodinovou chůzi roklemi dolů a to samé pak zase zpátky, ale do kopce, což mi zase vždy velmi nemile připomínalo závěr lezení v saském Rathenu.


Nejoblíbenější kempovací místo

foto by © P. Krupka


Lezecké oblasti jsou pojmenovány podle nejbližších městeček, je jich přibližně 6, v každé je mnoho sektorů a počet cest se tu pohybuje skutečně kolem čísla 3200.  Průvodce, kterého jsme koupili, je zpracován s neuvěřitelnou přesností a vynalézavostí, popisy přístupů ke skalám a ke slanění jsou perfektní. Již z průvodce lze zjistit, že se zde vyskytují tři odlišné druhy výstupů. Samozřejmě nejatraktivnější jsou vynýtované cesty. Většinou se jedná o lepené borháky, přičemž hustota zajištění je variabilní. Takovýchto cest je tady cca 20% a bohužel právě v kategorii vícedélek těchto cest není mnoho. Přibližně 50% cest je zajištěno tzv. carroty, tedy česky mrkvemi (kde ten název sebrali, je mi záhadou) a právě tento způsob zajištění je pro Austrálii specifický.  Nám se tento způsob jištění zdál naprosto úchylný. Proč, to popíši dále. Asi třetina cest, většinou spáry, je zcela po vlastním a postrádá jakékoliv fixní jištění. Dokonce ani na štandech nenajdete jedinou skobku nebo nýtek. Řada cest po carrotech je kombinovaných, takže je dobré mít s sebou na přijištění nějaké dráty nebo friendy. Co by starý pískař, jsem úspěšně užíval i sadu smyček.


Warrumbungles

foto by © P. Krupka


Takže ke carrotům. Místo nýtů na vás ze skály trčí hřebík v podobě šroubu s hlavicí. Když k němu dolezete, musíte vytáhnout z kapsy (nejvíce se osvědčil pytlík na maglajz) tzv. bracket, což je ta plechová část nýtu, která je v normálních oblastech již napevno přichycena k hlavici nýtu. Tuto bracket navléknete na vyčnívající šroub, což je spojeno obvykle s funěním a sprostými nadávkami, protože šroub je buď příliš silný, nebo jeho hlavice je příliš blízko u skály. Naštěstí jsme se nesetkali s tím, že by jištění bylo na takovém místě, kde by se nedalo pohodlně stát nebo držet jednou rukou. Když se vám konečně podaří tu „potvoru“ navléknou na šroub, obvykle si ji zase úspěšně vyhodíte při navlékání karabiny do oka, protože je samozřejmě žádoucí karabinu navlékat zespoda tak, aby byl zámek od skály. Když jsme se ptali místních lezců, proč si tahle komplikují život, bylo nám stoicky řečeno, že je to taková tradice a koneckonců vlastní holý šroub vyjde prvovýstupce levněji než celý nýt nebo lepený bolt. Pro úplnost musím ještě uvést, že brackety lze zakoupit v místním obchodě s horolezeckým vybavením za 4 AUD (cca 80 našich Kč) za kus a stačilo nám jich 8. I když se stávalo, že jsme se museli nechat spustit a vybrat je zpod sebe.


Kódl ve čtvrté délce Whympera 19

foto by © P. Krupka


Pokud jde o kvalitu skály, neviděl jsem lepší písek, a to jsem lezl zřejmě ve všech pískovcových oblastech v Evropě a v řadě dalších v USA. Skála je tvrdá, členitá, nesolí, neláme se a i ve zdánlivě hladké zdi jsou schované pozitivní chyty . Po dešti velmi rychle usychá. Těžko materiál přirovnat k nějaké jiné pískovcové oblasti, ale nejvíce se asi blíží pískovci, jaký je v Pfalzi.

Počasí bylo bohužel kapitolou samo o sobě. Dle tvrzení místních je v lednu, na vrcholu léta nepřetržitě 27 stupňů a jasno. My jsme „chytili“ dvě varianty. Buď bylo 33 stupňů a jasno, nebo 16 -  17 stupňů, zataženo, mlhy, přeháňky a bouřky. I v případě první varianty bylo lezení silně omezeno, neboť na slunci se opravdu nedalo, a to jsem sluncemil. Takže jsme vstávali ještě za šera v půl šesté , lézt vyráželi kolem sedmé a končili přesně ve 13.00 hod. , kdy neúprosné (jak Kódl říkal jedovaté) slunce putující kolmo nad zemí dosáhlo i zastíněných stěn . Zbytek dne jsme se museli povalovat někde ve stínu a věnovat se kulturní činnosti, tj. literatuře a konzumaci vína , které je  v Austrálii překvapivě dobré a kupodivu překvapivě levné.  Po dešti šlo lézt téměř okamžitě.


Australani ve Sweet Dreams 15

foto by © P. Krupka


Zvláštní kapitolou je vždy táboření. Austrálie je zřejmě tou nejpřívětivější zemí pro lezce, kteří nehodlají platit za přecpané kempy. V lezeckých oblastech jsme našli spousty příjemných míst  vždy na konci nějaké prašné cesty, obvykle poblíž nějaké vyhlídky, kde byl stůl s lavicemi, často zastřešený proti dešti a slunci. Trávník na postavení stanu a o kus dál chemické WC s toaletním papírem. Toto vše zcela zdarma. Vše se nacházelo v národním parku, kde by se teoreticky nemělo tábořit. Přesto kdykoliv na nás narazili nějací oficiální činitelé jako policie nebo záchranáři, místo aby nás „zjebali“, jak by se stalo v naší rodné zemi, poptali se po zdraví, potom jak se nám v Austrálii líbí, jestli něco nepotřebujeme,  a ještě nám prozradili předpověď počasí.

Austrálie je známa jako země s největším výskytem jedovatých potvor na světě. To jsme pochopili při dvou situacích. Hned první den se nám večer dral do otevřeného auta pavouk veliký jako lidská dlaň. Od té doby jsme auto i stan pečlivě zavírali. Jednou večer nás přišel navštívit borec v zálesáckém, z kterého se překvapivě vyklubal autor a vydavatel horolezeckého průvodce po Modrých horách a zároveň chodící encyklopedie lezeckých vědomostí. Na nohou měl kromě pohorek jakési návleky. Když jsme se ho ptali , jestli to je kvůli chození bažinami, tak pravil, že ne, že je to kvůli hadům. Přesto jsme i nadále otrle běhali buší v sandálech a kraťasech a naštěstí jsme žádného hada nikdy neviděli.


Já v cestě The Riff - 19

foto by © Kódl Procházka


Říká se, že štěstí přeje připraveným. My jsme bohužel příliš připraveni nebyli, dovolím si to demonstrovat na prvním příkladu, kdy vina byla na naší straně a na druhém, kdy vina byla na špatných rádcích.  Hned první večer Kódl říká: „Najdi v průvodci něco ve stínu“. Já: „Našel jsem tady krásnou severní stěnu „. Teprve po dvou dnech, kdy nám nebylo jasné, proč do severní stěny pere slunce jak blázen, jsme pochopili, že se nacházíme na jižní polokouli, kde slunce putuje po obloze jaksi opačně , tj. od východu přes sever k západu, takže stinné jsou pouze jižní stěny, a to ještě omezeně.  K tomuto je třeba dodat, že v Modrých horách je ze záhadných důvodů 90 % sektorů otočených směrem na západ, případně na sever, takže při slunci se opravdu nedalo odpoledne lézt.

Druhý příklad : Před odletem jsem se třikrát !! ptal kamaráda, který v Modrých horách lezl , jaké potřebujeme lano, když chceme lézt hlavně vícedélky. Vždy mi bylo řečeno, že bohatě stačí jedna šedesátka. Po zakoupení průvodce jsme zjistili, což se dalo asi předpokládat, že do vícedélek se slaňuje někdy i na několikrát a délka slanění je vždy 60 m. Stejně tak při ústupu ze stěny by na slanění ze štandu na štand 30 m nestačilo. Takže se skřípěním zubů jsme na místě museli koupit další 60 m lano. Nic tenkého neměli, a tak jsme v dlouhých stěnách za sebou vláčeli 10mm šedesátku, která se pořád někde zachytávala, a proklínali kamaráda, který nás zásobil touto spolehlivou informací. PS Místní to praktikují tak, že lezou na jednoduché šedesátce a v batůžku na zádech s sebou vláčejí další 8mm šedesátku.

Klasifikace :
Stručně řečeno dost tvrdá. Jak je asi známo, Australani mají otevřenou stupnici od 1 do stávajících cca 36. Protože jsme staříci na hrobem , pohybovali jsme se lezecky v rozmezí 16 – 19. Dali jsme i několik 20 , 21 a jednu 22 . Poslední dva stupně však už pro nás byly příslovečným „chcaním proti větru“. Protože jsem pískař, vegetující stále v Sasku, tak to převedu do saské stupnice.  16 = 7a, 17 = 7b, 18 = 7c, 19 = 8a, 20 = 8b,  21 a 22 = 8c.

Pokud bude někdo chtít vyzkoušet Modré hory jako my, pak z toho, co jsme lezli, doporučujeme následující TOP cesty (něco jako v Sasku údolní Hollenhund či Sudris na Falkenstein).


1. Piercis Pass – cesta Bunny Bucket Buttres – obtížnost 18, 270 m , 8 délek, nástup cca 2 hodiny včetně 120 m slanění,  Jde o čtyřhvězdičkovou cestu, perfektně vynýtovanou , i když jištění dost daleko od sebe . Famózní je závěr. Přes převis se doleze do 100 m vysoké kolmé černé plotny. Zdálky si člověk říká:  „Tam proboha snad ta cesta nevede.“ Z plotny se vyklube dvoudélkový východní Obelisk na Prachově, nebo Nordwand na Blossstock v Sasku – člověk stoupá z talíře do talíře jenom procvakává nýty a je blahem bez sebe.

2. Tamtéž The W Face of Mirrorball – obtížnost 19, 120 m, 4 délky, parádní lezení po hraně pilíře, vynýtováno.

3. Megalong Wall-  Mr . Big – obtížnost 19, 100 m, 3 délky, vynýtováno , 2 délky rajbáků a pak lezení přes obrovské převisy.

4. Sublime Point- Whymper – obtížnost 19, 150 m, 5 délek, fantastická převislá hrana , jištění carroty , sestup pod stěnu chodecko-lezeckým terénem ¾ hodiny,s vršku k autu 5 minut.

5. Tamtéž – Sweat Dreams – obtížnost 15, 200 m, 6 délek, jištění carroty a vlastním. Asi nejlezenější cesta vůbec , něco jako údolní Podmokelská , i ve všední dny tam stály ve frontě davy . Položená černá plotna s obrovskými chyty

6. Pindari – This sporting live – obtížnost 21, 50 m, 2 délky, čtyřhvězdičkový koncert krásného lezení, plně vynýtováno.

7. Mt. Pidington – The Eternity _ obížnost 18,  30 m spára po vlastních, čtyři hvězdičky, místní klasika, masově lezená. Měl jsem tam celkem asi 15 friendů , drátů a smyček.

8. Mt. Boyce Firebug – obtížnost 17, tři hvězdičky, vyhlášená klasická koutová spára po vlastním 65 m, 3 délky.
9. tamtéž Gates of Janus – obtížnost 16, tři hvězdičky , totéž ale kratší.

10. Baardens Lookout – Electric Blue – obtížnost 19, 3 hvězdičky, jednodélková velmi těžká plotna po carrotech

Kromě toho desítky dalších nádherných jednodélek po nýtech nebo carrotech. Pokud dokážete lézt na úrovni 24 – 26, pak se vám neuvěřitelně rozšíří lezecké obzory ve vícedélkových cestách, které obvykle začínají stupněm 23, na což jsme my, bohužel, neměli.


V plánu byly původně i vandry a poznávání Austrálie. Kódlova pochroumaná noha , která mu umožňovala pouze dopajdat se pod nástupy a nadšení z nádherného lezení náš však uvěznilo po celou dobu pobytu, tj. více něž tři týdny v Modrých horách. S jedinou výjimkou. Když jednoho dne ráno klesla teplota z večerních 33 stupňů na ranních 7 stupňů a z nebe se snášel hustý déšť, vyrazili jsme do tepla do vnitrozemí. Ujeli jsme 500 km na SZ do národního parku Warrumbungles, kde začalo v Austrálii v 30. letech skalní lezení. NP je to sice nádherný, ale v době naší návštěvy lezení nepřicházelo v úvahu. Velké vedro, několika hodinové nástupy, neexistence horolezeckého průvodce a podivný materiál – nějaká vyvřelina. Na pohled však tamní stametrové skalní jehly a homole působily velkolepým dojmem, ale spokojili jsme se pouze s celodenním vandrem po hřebeni. V Modrých horách jsem absolvoval sám 2 treky a bylo to rovněž nádherné – džungle, vodopády, kaňony…….



Pokud někoho zajímá cenová kalkulace pro jednoho na necelý měsíc pobytu tak :

letenka 32.000 Kč
půjčovné auta   9.000 Kč
benzín, jídlo, pití        9.000 Kč

Levněji to však pořídit nejde, ale zážitky budou stát za to.



Pavel Krupka   [úpravy] 11:28 05.02.2016Tisk 

Reklama:

Komentáře

     
...nové příspěvkyNový komentář 

 Díky...12:16:50 05.02.2016
Díky za článek...
Lubošodpovědět 
 Pěkný počin.12:59:18 05.02.2016
Zajímavé počtení, ale...co na to říkaly vaše manželky???
Martas.odpovědět 
  Re: Pěkný počin.21:03:25 05.02.2016
Jaký manželky?
PeSodpovědět 

 Díky za článek13:04:52 05.02.2016
Krásný počtení. Díky moc za článek z dalekých krajů.
Steveodpovědět 

 :)18:56:30 05.02.2016
Mam pocit ze obrazky a popisky sa trochu poprehadzovali :) A niektore obrazky su zduplikovane.
marekodpovědět 
 Re: :)21:02:12 05.02.2016
Díky už jsem to zkorigoval.
 jirkasodpovědět 
  Re: :)12:17:26 06.02.2016
Nádherný počtení. díky
svobodpovědět 

 krasa20:17:33 06.02.2016
Krasny clanek, moc se mi to libilo.
 Honzaodpovědět 

 ...21:27:06 06.02.2016
krasa, dik za report!
lacusakodpovědět 

 Poděkování autorovi23:02:46 06.02.2016
Chtěl bych poděkovat za moc pěkně napsaný článek se spoustou zajímavých postřehů.
Blue Mountains jsou mou snovou destinací, vždy jsem vyzvídal, když tam někdo byl a mám zatím jen pozitivní reference. Písek si představuji podobný jako v Red river nebo spíš v New Gorge River.
Jinak na Lezci v shopu jsou hned dva australské průvodčíky jednak po Arapiles a pak i po samotných Blue Mountains, ale to je možná jen selected climbs, ale zato od Simona Cartera.
 jirkasodpovědět 

 Díky02:30:32 07.02.2016
Moc jsem se pobavila, my jsme kdysi lezli trochu v Grampians - tam mě fascinoval přístup - mizerná polňačka a jelo se podle mužiků.... bez domorodců bychom to asi nikdy nenašli....

a teda "našel jsem krásnou severní stěnu" je hláška roku :-))
CPodpovědět 

 Výborný tip kam za teplem!12:55:16 07.02.2016
Díky, je to přesně podle mého gusta, v zimě na jih za teplem, supr článek!
 Standaodpovědět 
 Re: Výborný tip kam za teplem!11:59:33 13.02.2016
Tak až budu zase příští zimu shánět spolulezce do Thajska, ozvi se Stando
Pavel Krupkaodpovědět 
  Re: Výborný tip kam za teplem!17:08:50 20.02.2016
Pavle, hezké. Taky mě to napadlo, díky za nabídku, napíšu si to do diáře na příští zimu, snad bude dostatek času :-)
 Standaodpovědět 
 Re: Výborný tip kam za teplem!08:37:50 15.02.2016
V nedeli se v Alpach v Tyrolsku lezlo v tricku ;-)
odpovědět 

 Mrkef13:45:55 11.02.2016
Zajimalo me jak vlastne ty carroty vypadaj a google pomoh:
http:// www.sydneyclimbing.com /confluence/display/nswrock /Bolts+in+Sydney+Sandstone
(v odkazu smazat mezery)
A navic to vypada, ze klasicke expanzivni nyty nejsou do australskeho (asi nejen toho) piskovce prilis vhodne.

Jinak dik za hezky clanek!
odpovědět 

 Kodl18:51:55 12.02.2016
Kodl čumim v 80 nebo kolik ti to je a furt ti to leze :)) BIG RESPEKT a inspirace David Peterka
odpovědět 

 Jen tak dál..!16:51:59 19.02.2016
Pavle krasny vylet a vyborny clanek...snad ti brzo vyjde uz to Thajsko:)...snad brzy na pisku :)...
KOLOUCHodpovědět 

Lezec.cz je hlavním mediálním partnerem ČHS na internetu
 Foto dne:

Red Rocks
 Databáze cest:
Všechny cesty (137651)
Top cesty v ČR
Top bouldery v ČR
Nejnovější bouldery:
Krejzy Trojka 3 Sněžník
Za 4 Sněžník
První 4 Sněžník
Mise Kleopatra 8A Sloup
Slasti Z Bolesti 7A Tisá - Modřín
Nově komentované:
Napříč Politickým Spektrem 7- Zvírotice Město
Made In Pade 7- Zvírotice Město
Made In Pade 7- Zvírotice Město
Cesta K Slnku 5 Malá Studená Dolina
Šádkova Cesta JZ 4 Malá Studená Dolina

 Nově v diskusi:
Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Tragicka nehoda v Alpách | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek | Re: Oprava spárových lezek |

 Nové komentáře:
Re: máš pravdu | Re: MS | Re: MS | Re: Definice 2 | Re: Zhrzeným fandům | Re: Rischat je prostě borec | Re: MS | Re: Kombinace | Re: Odvolání | Re: Odvolání |

 Kde to vře:
MS v lezení: kombinace s nominací na olympiádu: muži kvalifikace (142)
MS v lezení: kombinace - muži - finále (64)
Pád na Rovišti (50)
Adam Ondra: Road to Tokyo # 27 (15)
MS v lezení: kombinace - ženy - finále (14)
36. ročník Fesťáku začíná dnes v Teplicích nad Metují (3)
Boulder King 2019 (1)
MS v lezení - rychlost (1)
Klára Kolouchová: vylezla jsem na K2 (1)

 Nově v inzerci:
Dachstein | Seznámení | Edelrid smyčky do presek | Pozemek Labská Stráň | Triglav severni stenou | Lbc_Adr | Lezení Krk | Skalky | Ocun Jett Lu 37 | icebreaker aero ss crw |

 Anketa:
Kdo je zodpovědný za poškozená přístupová lana?
 ten kdo ho instaloval 
 797 
 správce oblasti 
 660 
 obec - město 
 781 
 nikdo - na vlastní nebezpečí 
 841 

 Návody:
Jak psát na lezce ...
Lezecké mapy

 lezec  diskuse  ankety  odkazy  průvodce  fotky  video  *rss*  ochrana osobních údajů       ceník reklamy Energy Cloud   NetPro systems, s.r.o.